Jak jsem si (ne)splnila sen

6. dubna 2013 v 16:40 | Rosie
Tak se hlásím po dlouhé době...ne, nezapomněla jsem na blog, jen jsem nějak nevěděla co psát (i když se toho za tu dobu stalo fakt hodně), ale hlavně mi přišlo blbý psát něco, co se netýká mýho americkýho snu, když celej tenhle blog měl být právě o něm. Neodjela jsem, nesplnila jsem si svůj americkej sen...ale možná, že jsem si splnila jinej sen. Trochu klasičtější a skromnější, ale i tak velkej. Našla jsem lásku! Asi poprvé v životě opravdovou (i když je to pojem relativní, co je vlastně opravdová láska?). Každopádně můžu říct, že su šťastná. Aspoň co se týče "jeho". Nic není dokonalý, takže ani náš vztah nemůže být, ale dá se říct, že on je to jediný, co mě teď drží tak nějak nad vodou. Nejsu v americe, nemám práci, peníze na ameriku utracený, odhodlání menší...ale nevzdala jsem se svýho snu, pořád hltám všechno americkýho, zážitky aupairek, pořád su na fb ve skupině, pořád miluju děti a pořád sním. I když je můj americkej sen teď víc vzdálenej než kdy předtím, všechny vyplněný papíry mi leží v polici na hromádce, tak jsem to nevzdala. Třeba jednou...třeba ne jako aupair, ale pořád doufám, že se tam dostanu. Teď su tady, mám přítele, představuju si s ním budoucnost, získala jsme spoustu nových kamarádů a známých, zažila pár nových věcí, život se hýbe dál...i když tady a ne za oceánem, jak jsem si vysnila.
Důvodem, proč tenhle článek píšu je to, že jsem považovala za povinnost o sobě dát vědět, že i když se nesplní největší sny, můžou se splnit jiný a nikdy není nic ztracený a pokud se svýho snu nevzdám, věřím, že jednou ho prožiju.
 

Už tak moc nespěchám...

8. září 2012 v 19:38 | Rosie
Po dlouhé době se zase hlásím s novinkama a že jich teda je! Reference už mám napsaný, ale ještě jednu mi bude psát kamoška. Jinak jsem snad vůbec nepokročila... Kromě toho, že chodím na rehabilitace, trhali mi osmičky a do ničeho se mi nechce, tak se stalo to nejhorší, co mohlo....předodjezdová láska! Teda ona není vyloženě předodjezdová a ani to není úplně tak láska, každopádně pěkně mi to nabourává plány:/ Už tak moc nespěchám, i když věci, kvůli kterým jsem hlavně chtěla odjet co nejdřív přetrvávají, něco se dokonce zhoršilo, ale je tady i to pozitivní. Tak teď vůbec nevím... Nebudu Vás zatěžovat informacema okolo:D, ale ať jsem se bránila jak chtěla, tak jsem tomu (jemu) neunikla. Tak dlouho sama a když se konečně rozhoupu k velkýmu kroku, tak to příjde? To je jak naschvál! Odjet určitě hodlám, jen už tolik nespěchám. Když neodjedu teď, tak už nikdy, tak mi držte pěsti, ať na to mám sílu:)

Kopnout do vrtule

15. srpna 2012 v 18:02 | Rosie
Tak se po delší době hlásím:) Nějak jsem neměla co psát, ale teď se musím lehce pochlubit, že jsem kvůli nějakým nastalým problémům pořádně kopla do vrtule a začla všechno pořádně řešit. Protože problémy nechcu a jsou v podstatě neřešitelný, takže je nejlepší před nima ujet, nejlíp teda odletět:D, začala jsem všechno pořádně (relativně) zařizovat a sice pomalu, ale rychleji než před tím, se to hýbe:) Včera jsme s kamoškou daly dohromady charakterový reference (tímto velký DÍKY!!!), vyplnila jsem pár dalších sekcí v online přihlášce, dneska napsala plno emailů kvůli všemu možnýmu a snad se to konečně začne vyvrbovat!

Na tomhle všem má samozřejmě podíl víc věcí, víc lidí a mezi nima jsou i čtenáři tohohle blogu. I když Vás není moc, tak bych chtěla poděkovat, že ty moje výlevy čtete a dokonce Vám stojí za to je komentovat:) Strašně moc mě to nabíjí pozitivní energií a odhodlávám se čím dál víc. Poděkování by taky nemělo chybět pro skupinu aupairs na FB, bez které bych byla asi uplně v háji:D Perfektně poradí, nakopnou, podpoří,... Díky za ně:)

Tak já se jdu mořit dál s přihláškou, není to žádná sranda a každou chvilku narazím na problém, ale snažím se:) Příští článek bude zas až s úspěchama:D, ať tady neplácám jen tak pro nic za nic a neunudím Vás:)
 


AuPairCare nebo InterExchange?

14. července 2012 v 18:56 | Rosie
Další problém...tak chci začít vyplňovat přihlášky a podobně, založit profil, ale narazím na menší problém. Student Agency jsem si vybrala po předchozím zkoumání, jestli to, nebo Cool Agent, ale na stránkách SA píšou, že spolupracují s agenturama AuPairCare a InterExchange. Každá je trochu jiná, tak kterou přihlášku mám vyplnit? Jak si mám vybrat? To si můžu vybrat, nebo ne? Mám raději kontaktovat někoho ze SA? Achjo, a já už si udělala profil na AuPairCare, i když tam ještě nic moc vyplněnýho nemám....

Mám na to?

14. července 2012 v 13:36 | Rosie
Jak jsem psala v minulým článku, mám docela obavy z toho, jestli mám na to stát se au pair v USA. A to hned z několika důvodů...

Moje angličtina...učím se snad sto let, po maturitě jsem byla na jazykovce, kde jsem se jakš takš naučila, na VOŠce byla angličtina fakt blbá, tak jsem toho za ty tři roky dost zapomněla, ale patřila jsem mezi ty lepší ze třídy. Učitelka můj výkon u absolutorka ohodnotila jedničkou a slovy: "Tak vidíte, tolik jste se bála... gratuluju, bylo to moc hezký.", ale já se prostě necítím na to, že by moje agličtina byla hezká:/ Píšu si na netu s cizincama, ale mám tak strašně malou slovní zásobu, že k tomu většinou potřebuju slovník. Dívám se na filmy v originále a docela rozumím, ale nemít tam titulky, tak by to asi vypadalo jinak. A mluvená podoba? To je děs:( Strašně se stydím mluvit, su vždycky tak nervozní, že si nevzpomenu ani na základní slova, prostě hrůza:/ Nenašla jsem snad žádnej blog, kde by au pairka prve psala, že si není jistá svojí angličtinou, tak má vůbec cenu to zkoušet? Vždyť já se bojím i toho blbýho pohovoru v agentuře. Toho bych se mimochodem bála i kdyby byl v češtině...a to je můj další problém:/

Bojím se...všeho, pořád, neustále. Su dost stydlivka, introvert, raději sedím doma v koutě a nezapojuju se do ničeho. Jakmile su mezi kamarádama, tak su ukecená, v pohodě, ale mezi cizíma lidma, nebo když o něco jde, tak su nervozni a koktám, nevím co říct, stydím se. Dyť já se bojím i toho, že nedokážu vyplnit přihlášku. Mám ju před sebou, píšou tam, že to zvládne každej, ale... Pořádně tomu nerozumím, nevím, co tam psát, co všechno je potřeba a tak. Prostě krize:/ Bojím se, že si nezvládnu všechno vyplnit, zařídit:/ A tohle všechno chcu změnit, abych nebyla ze všeho tak podělaná a nezabíjela život sezením doma na zadku!

Zkušenosti s dětma...nějaký mám...děti miluju, sama jsem chtěla mít děti snad od 18ti, ale nemám žádný pořádný zkušenosti jako ostatní, jako třeba brigáda v dětským koutku, ve školce, nemám sourozence, hlídám vždycky jen děti kamarádek, bratránkovy apod. Taky jsem byla na praxi v kojeňáku a ve středisku výchovné péče, tam hodiny doložit můžu, učitelka mi slíbila, že mi referenci napíše, ale co ten zbytek? Praxi jsem na těhle místech měla jen pár hodin, ale jak doložit, že jsem kde komu hlídala děcka, hrála si s něma a trávila s něma čas? Jedna kamoška by mi to snad mohla doložit, napsat referenci, tajně doufám, že to zvládne i v angličtině, ale to asi pořád stačit nebude:/ Mám ještě jednu kamarádku s dítětem, která by mi to mohla napsat, ale ne anglicky a o kvalitě taky trochu pochybuju:/ A osobnostní předpoklady teda nevím, kdo mi napíše. Ono by se pár lidí našlo, ale asi nejsou schopní to napsat kvalitně a v angličtině. Nechcu tím nikoho urážet, to vůbec, ale su strašněj puntičkář a na sloh dost vysazená, takže co když s tím nebudu vůbec spokojená? Jak s tím pak mám někam jít?

To jsou asi tak nejzásadnější věci, kvůli kterým mám obavy, že na to nemám...je ještě plno dalších drobností, který řeším, vždycky všechno strašně řeším, hloubám...ale o těch napíšu třeba až v příštích článcích, jak si je postupně budu uvědomovat.

Když čtu blogy ostatních, všechny ty holky jsou tak šikovný, odhodlaný, mají zkušenosti, nebojí se, mají všechno, co je potřeba....a já pořád nevím, jestli teda vůbec můžu být au pair s tou mojí neslavnou výbavou:/

Potřebovala bych vědět, jestli je vůbec někdo, kdo měl stejný pocity jako já, byl stejně vybavenej a i přesto se stal au pair...

Jak začít?

13. července 2012 v 13:36 | Rosie
Asi bych se měla představit...
Ahoj, jmenuju se Rosie a je mi 23 let. V červnu jsem dodělala školu a co dál? Už pár let je můj sen jet do USA a několikrát jsem si říkala, že bych tam jela jako au pair. A kdy jindy, než teď? Nic mě tady nedrží, mám jedinečnou příležitost někam se podívat, naučit se jazyk, něco zažít, dokázat sama sobě i ostatním, že na to mám... To je ale problém, mám na to?

Přečetla jsem spoustu blogů holek, co vyjely jako au pair do světa. Řekla jsem si, že taky založím blog, ale až budu mít něco jistýho, až udělám ten první krok a budu zaregistrovaná v agentuře, ale uvědomila jsem si, že těch kroků ještě před registrací je několik, tak proč by nemohlo být prvním krokem založení blogu?

Nevím, jestli tenhle blog bude vůbec někdo číst, jestli třeba někomu k něčemu bude, ale doufám, že pro mě bude startem do novýho života, začátkem mýho americkýho snu. Když už su tady, vypadalo by blbě, kdybych svoje rozhodnutí nedotáhla do konce, tak třeba mě to bude motivovat:)

V dalších článcích se pokusím sesmolit, proč se bojím, že na "to" nemám a jak pokračuju ve své cestě za americkým snem.

Kam dál